Lyžák 2024

Kateřina Maleřová

Od školy jsme vyjeli

v pondělí hned ráno,

všichni jsme již věděli,

že už je nám dáno

lyžovat na umělém sněhu

za větru a deště,

měli jsme jen útěchu,

že neprší ještě.

Věci do kufru nacpat nešly,

hodinu to trvalo,

pak jsme se však všichni vešli,

když se to tam narvalo.

Na místo když jsme dojeli

a došli do pokoje,

tak jsme hnedka zjistili,

že každé slovo slyšet je

přes ty tenké stěny.

Když kluci nad námi skákali,

lustr nám málem shodili,

a když jsme na ně hulákaly,

polštář po nás hodili.

Jídlo v jídelně jíst se nedá,

výjimkou jsou snídaně,

každý nějakou výmluvu hledá,

vyhodit se dá to leda.

Lyžuje se výborně,

terén se furt mění,

dopoledne náramně

po rolbě se jezdí.

Zajímavé je to odpoledne,

kdy všichni svištíme

na trase rozježděné.

Z hroudy to jde do hlíny,

terén je to zrádný,

my jsme všichni opatrní,

úraz není žádný.

Večerní program je úžasný,

nejlepší je psaní,

každý je pak užaslý,

že těžké to tak není.

Pak jsou různé soutěže,

spousta toho je,

najednou všichni lidi vidí,

že velká zábava to je.

Když pak večer přijde

a každý v posteli už je,

potom na mysli nám vyjde,

jak skvělé to tu je.

Bavíme se do noci,

a často se smějeme,

chceme si i pomoci

to vše v dobré náladě.

Tak, a už jsme v autobuse,

jsme na cestě dom

a přemýšlíme o tom,

jak jsme se tu bavili,

výzvy jsme tu plnili

a nové věci se učili.

Ale hlavně je to zážitek,

plný krásných vzpomínek,

na které hned tak nezapomeneme.